MUSÍME SE OBČAS ZASTAVIT A POČKAT NA DUŠI
Se Zbigniewem se známe už docela dlouho. Zibi je moderní farář, takový, s kterým je víra přístupná i nám neorganizovaným. Bavíme se o různých věcech, často o golfu. Nedávno jsme došli k závěru, že děláme do stejného oboru – péče o duši. Chvíli jsme se tomu oba smáli, ale nakonec z toho vzniklo zajímavé povídání. Pokračovali jsme v něm pak metodou typickou pro současnou dobu, formou, která nutí formulovat jasně a stručně, vyjadřovat se srozumitelně… sms. Je to ostatně symbolické. Vždyť naše duše se také musí potýkat s výdobytky moderní doby, musí zvládat nápor (pekelného) tempa naší přítomnosti.
Kateřina Kadlecová
Dnes ráno jsem rozjímala na zahradě vděčná za každý sluneční paprsek a snažila jsem se užít si ten pocit nedělního nicnedělání bez povinností. Díky Bohu za neděli ;) Ale jak On k tomu přijde, nám naplánoval volno a sám má v neděli plné kanceláře a plno práce? Jak Ty k tomu přijdeš, pastýři?
Zbigniew Czendlik
Já nepracuji! Práci nesnáším. Já sloužím a to miluji! Často s nadsázkou říkám, že díky Bohu je můj život jeden velký svátek. Přeloženo do srozumitelnější řeči - jeden velký flám a mejdan! Já mám pořád neděli! Tebe lituji! Šest dní pracuješ a jeden odpočíváš. Já odpočívám sedm dní. :-)
KK
Že bych si spletla obor? ;) Život a žití, to bude Tvoje "práce", ne?
ZC
Víš, u-žívat si život není naším posláním. To je žití na úkor druhých. My musíme život pro-žívat. Žít pro někoho nebo pro něco.
KK
Zibi, jak moc je podle Tebe duše propojena s tělem?
ZC
Tělo je dům pro moji duši. Aby se duše dobře cítila v mém těle, musím o své tělo dobře pečovat.
KK
Co je větší - tělo nebo duše? ;)
ZC
Kdyby jsi se mne zeptala, co je větší, jestli rozum nebo srdce, tak bych řekl ze srdce, protože milovat můžeme nekonečně, ale rozum máme omezený. Asi přeci jenom duše bude větší!
KK
Mám pocit, že duše je nekonečná, ovšem v závislosti na tom, jak s ní zacházíme... a vazba na srdce, ta bude asi zásadní, co? Není srdce tím místem, kde se duše propojuje s tělem?
ZC
Duše je hlavně nesmrtelná. Je to část Boha v nás a srdce se mi skutečně zdá být tím nejlepším místem pro bydlení duše v nás.
KK
Myslíš, že lidi svou duši dostatečně vnímají?
ZC
Hlavně nevěří že něco takového mají!
KK
Neznají sami sebe... nebo nevěří sami v sebe?
ZC
Ty mi dáváš zabrat :-) Já si myslím, že si vůbec takové otázky nedávají a nepřemýšlí nad takovými věcmi.
KK
Nechci Tě trápit ;) sama ale o tom poslední dobou dost přemýšlím a všímám si, jak spousta lidi kolem mě dospívá k podobným úvahám. Nakonec je to podstata... Tvé odpovědi se mi líbí! A zapadá to. ;) Musíme si nejprve uvědomit, že něco jako duše je, teprve pak o ni můžeme pečovat...
ZC
Duch a fyzika netolerují prázdnotu. Prázdno neexistuje. Tam musí něco být. To je jak spáčko bez vody. Je k ničemu. Podobně je to s člověkem a duší.
KK
Báječně řečeno. ;) Duše mi přijde křehká, přitom toho musí nejvíce unést - když nás někdo raní, srdce i duše bolí skoro fyzicky, když pocítíme velkou radost, euforie nadnáší i duši ... nakonec ale opotřebené tělo končí a duše jde dál...
ZC
Duše není křehká. Tělo je křehké. Duše je citlivá. Je jak žena. Tělo je muž. Žena toho víc vydrží a i žije déle.
KK
To sedí ;) citlivá, emotivní a silná... pak si ale jednoznačně zaslouží pozornost muže / těla...
ZC
Nádherně jsi mne doplnila!!! Nic více, nic méně bych k tomu neřekl.
KK
Takže na ženskou můžeme přes chlapa... nebo-li péčí o tělo můžeme pečovat i o duši? ;)
ZC
Naprosto. Co je člověk? Žena, muž? Já si myslím, že když dochází k intimnímu spojeni muže a ženy, tak to je člověk. Důležité je, uvědomit si význam toho, že se vzájemně potřebujeme, doplňujeme a musíme mít k sobě úctu a vzájemně o sebe pečovat.
KK
Žena a muž, když se milují, splývají v jedno... Láska a respekt. Mít se rád, to bude určitě klíčové pro vnímání potřeb duše, co myslíš?
ZC
Je mezi námi dokonale souznění. Prostě si rozumíme! Ano. Mít se rád je důležité. Jen kdo dokáže milovat sebe, dokáže milovat druhého. Pochopitelně to nemůže být hédonismus. Tělo je dar od Boha a tak bychom s tím darem měli zacházet. Tělo není moje. Tělo je Boží.
KK
Pak je ale potřeba naučit se naslouchat potřebám svého těla i své duše. Skutečně se cítit. Není ale tohle to nejtěžší?
ZC
Známí mi právě dovezli ovárek ze zabijačky. To je ta péče o tělo! A protože v kostele jsem dnes už byl a duši věnoval pozornost, tak musím konstatovat, že o tělo a duši jsem se dnes postaral dostatečně.
KK
To je přesně ono;) je potřeba umět potěšit tělo i duši ;) a někdy i bez ohledu na předsudky.
ZC
Víš, problém je, že se stydíme za tu péči o tělo, a duše někdy úplně strádá.
KK
Máš pravdu. Navíc jsme mnohdy úplně hluší a slepí k tomu, když duše skrze tělo naříká...
ZC
Můj kamarád horolezec mi vypravoval, jak se jednou v Himalájích šerpové zastavili na cestě vzhůru a nechtěli pokračovat. Byl překvapený, když mu řekli, že se potřebují zastavit, aby je dohonily jejich duše. Potřebujeme v tom rychlém světě občas zastavit a počkat na duši.
KK
Zibi, to je přesně ono! Mám z toho úplně husí kůži. Doba je neuvěřitelně rychlá, na to nejsme stavění. Přijde mi, že už i naše tělo je často pozadu... my ho pak chlácholíme léky a další chemií, místo abychom se zabývali příčinou...
ZC
No jo... Ale je to i můj problém. Aspoň si to uvědomuji....
KK
To jsi ale už ušel velký kus cesty! Jedině tak se s tím dá něco dělat. A další level? Prevence. ;) Aby to nevypadalo, že machruji;) já se momentálně snažím o "uvědomění si“.;)
ZC
Víš, je lépe některé věci příliš neřešit... Když příliš věci řešíme, tím více roste pravděpodobnost, že se zblázníme...
KK
Na tom něco bude;) ono to bude o určitých stádiích snažení a hledání, na jejichž konci bude něco překvapivě jednoduchého a jasného...
ZC
Jednoduše, Ty si dej spa a já si dám šampaňské, také bublinky.
KK
Jak jinak, skončíme ve spáčku.;)) Diky za Tvé nasazení a povídání... bylo to moc fajn. ;)) Navíc mi zase o něco víc dává smysl mé / naše snažení... vyrábět spa... něco, co lidem pomůže pečovat o tělo i duši zároveň, něco, co jim dodá energii, co je potěší, uvolní a přiblíží k sobě samým... je radost přinášet štěstí ostatním. ;)
Zbigniew Jan Czendlik
kněz a moderátor
Narodil se 6. září 1964 v Brenna v Polsku. Absolvoval Gymnazium Cieszyn, poté Teologickou Fakultu a Seminař v Katowicich. Na kněze byl vysvěcen 13. května 1989 v polskych Katowicich. V roce 1992 byl vyslán na výpomoc katolické církvi do ČR.V letech 1992 – 1993 působil v Náchodě, od roku 1993 do současnosti v Lanškrouně. Vedle kněžské činnosti se angažuje v pořádání kulturních a společenských akcí, podílí se na obnově kulturních památek, v charitativní a sociální činnosti, je mediálně aktivní (účinkoval v mnoha rozhlasových a televizních pořadech), pravidelně přispívá svými glosami v médiích.