POD HLADINOU
Hmota a prostor, dvě základní veličiny, které utvářejí a definují obor lidské činnosti, který nazýváme architektura. Nejen v lidském světě, ale i v tom zvířecím ji můžeme brát jako hodnotu, která odráží inteligenci a vyspělost společenstva. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Vzpomeňme na úžasné a monumentální stavitelství hmyzí říše, které nacházíme v rozsáhlých chodbách velkých i malých mravenišť, anebo v systematičnosti včelích úlů. Propracovanost a preciznost těchto objektů by po převodu do našeho měřítka zajisté vyrazila dech nám všem.
V naší civilizaci pak plní architektura nesmírně důležitou úlohu a z pohledu dějin se stává jakýmsi pomyslným deníkem, do kterého historie zapisuje jakým způsobem probíhal vývoj lidského pokolení. Díky archeologii, si tak můžeme udělat představu o prvním záznamu – výchozím bodě, kterým byly pravěké kruhové přístřešky z dob paleolitu. Můžeme tak listovat kapitolami ve kterých je popsána architektonika našich předků v čase starověké Mezopotámie, Egypta nebo Řecka, a se zatajeným dechem se pročíst k řádkům, ve kterých je popsán vznik prvních křesťanských staveb. Dějová linka nás také vtáhne do období obdivuhodných renesančních, gotických nebo barokních staveb, kde se stává hlavním hrdinou především sakrální architektura. Možná se nám i trochu zatočí hlava z toho jaký spád nabere náš příběh ke konci vrcholného novověku, kdy se dějiny prolnou ve spirále nepřeberného množství stavitelských slohů a stylů. Poté co otočíte poslední list zjistíte,kolik nepopsaných stran v našem deníku zbývá. Stávají se tak výzvou pro současné architekty a vybízejí v pokračování poutavého příběhu, do kterého se zajisté zapíšou nesmazatelným inkoustem. Ale jaké vlastně bude pokračování? Co si asi připraví budoucnost a jak budou vypadat skici a náčrtky toho, co nás ještě čeká? Těšíte se? Technologie a lidské vědění nám totiž v tomto oboru otevírá možnosti, které ještě před sto lety nebyli ani myslitelné. Architektura zítřka klepe na dveře již dnes a představuje vizi, jak by člověk mohl žít a bydlet v časech, které teprve přijdou. Stavitelství bylo vždyovlivněno tím, za jakých okolností vznikalo a jaké potřeby zrovna společnost měla. Pravděpodobně tomu bude tak i nadále, a možná tím budou naše obydlí ovlivněna více, než si zatím dokážeme připustit.
Vraťme se teď zpět k prvním slovům tohoto textu. Hmota a prostor, dvě slova která budeme skloňovat stále více a více. Jedno vyplňuje druhé a ať chceme nebo ne, i tento vztah má bohužel své limity. Naše planeta má limity. Růst populace a rozvoj měst je jev, který jde zákonitě ruku v ruce s tím, jak se bude vyvíjet urbanismus. Vliv tohoto trendu na architekturu, můžeme samozřejmě sledovat již nyní. Centra světových metropolí jsou omezeny prostorem, a tak stále častěji vznikají výškové budovy, které sice nevratným způsobem mění zažité panorama měst, ale nabízejí více drahocenného prostoru, který nám pomalu začíná docházet. Možná právě to bude ta nutná změna v tendenci myšlení, s jakým budeme přistupovat k výstavbě. Zbývají nám vůbec nějaké možnosti? Samozřejmě že ano! Ač se to možná bude zdát nyní nemyslitelné, můžeme se v budoucnu zaměřit například na příležitosti, které nám nabízí vesmír nebo oceány. Obojí má společného jmenovatele, a to obrovské množství neprozkoumaného teritoria. Na rozdíl od vesmíru jsou pro nás momentálně oceány s jistotou přístupnější a odhaduje se, že i když voda tvoří více než dvě třetiny zemského povrchu, tak osmdesát procent tohoto území nebylo zatím zmapováno. Oceány tak můžou nabídnout nový potenciál pro lidstvo a podvodní architekturu jako takovou.
V duchu minulého čísla našich Bublinek jsme pro vás připravili pár příkladů toho, jak by taková města budoucnosti mohla vypadat, podíváme se na to zdali již nějaké podvodní objekty existují, ba dokonce jestli se podvodní civilizace neobjevili už v historii.
MINULOST
Bylo by od nás pošetilé fabulovat o tom, zdali na naší planetě někdy existovala civilizace, která by byla v minulosti tak technologicky vyspělá, že by dokázala pod hladinou světových moří a oceánů cokoliv budovat. S tímto tvrzením bychom se pohybovali za hranou science fiction, i když připouštíme, že tato myšlenka provokovala spousty autorů tohoto žánru. Vzpomeňme například na Julese Verna. Na druhou stranu s určitou dávkou nadsázky můžeme tvrdit, že podvodní města opravdu existují. Jedná se ale o architekturu, která byla člověk postavena na souši a podlehla přírodní katastrofě nebo musela ustoupit velkým vodním dílům jako jsou například přehrady. Vždy se ale jedná o místa s tajemnou náladou, která dnes slouží převážně jako turistická atrakce pro potápěče ze všech koutů světa. Mezi ty nejznámější bude zajisté patřit egyptský přístav Herakleoin, čínské Lví město a nebo japonské Jonaguni Džima. Život je ale plný překvapení, a tak se třeba jednoho dne dočkáme, že na povrch světa vypluje i bájná Atlantida. Uvidíme…
SOUČASTNOST
Vraťme se ale nohama na zem, nebo bych měl spíše napsat k norským břehům, kde se u městečka Lindesnes setkávají mořské bouře ze severu a jihu. Na místě s neopakovatelnou scenerií i atmosférou najdeme momentálně nejznámější a také jedinou podvodní stavbu svého druhu v Evropě. Podle fotografii jste zajisté poznali restauraci a výzkumné středisko pro mořský život UNDER od světoznámého architektonického studia Snøhetta, která je poctou divoké oceánské fauně a skalnatému pobřeží jižního cípu této skandinávské země. Tato 34 metrů dlouhá monolitická forma budovy, zapuštěná do moře, rozbíjí hladinu vody a leží přímo na mořském dně pět metrů pod ní. Struktura je navržena tak, aby se v průběhu času plně integrovala do svého mořského prostředí. Díky drsnosti půl metru silného betonového pláště bude objekt v budoucnu fungovat jako umělý útes. Masivní okno restaurace o rozměrech 11x3,4 m nabízí úchvatný výhled na vodní dno, které se mění v průběhu ročních období. Jedná se o virtuální bránu do světa pod hladinou která propojuje klidný vnitřní prostor s venkovní divokostí.
BUDOUCNOST
Pro současné architekty a projektanty je myšlenka podvodních měst velice lákavá a vzniká čím dal tím více nových idejí, nutno dodat že zatím pouze na koncepční rovině. Mezi naše favority tak patří projekt francouzského architekta Jacques Rougerie, který nese jméno The city od Mériens. Jedná se o 915 metrů dlouhý a 490 metrů široky objekt, který je inspirován stavbou těla Manty obrovské. Tato plovoucí stavba by měla sloužit jako univerzitní kampus, který by pojal až 7 000 lidí. Ve vnitřních prostorách jsou navrženy učebny, přednáškové sály, laboratoře, rezidence i místa pro rekreaci. V ideálním případě by město mělo být poháněno díky obnovitelné mořské energii. Další velice zajímavou myšlenkou, která nás zaujala je Ocen Spiral. Konceptuální podvodní město od věhlasné japonské inženýrské společnosti Shimizu Corporation. Tato pod oceánská metropole se skládá ze dvou hlavních prvků. Prvním z nich je obyvatelné centrum kulovitého tvaru pro 5 000 lidí a druhý pak spirálová struktura, která spojuje obyvatelnou část se základnou na dně oceánu. Tento oddíl je navržen tak, aby městu poskytoval základní zdroje - jako je energie, sladká voda a jídlo. Ač by se mohlo zdát, že podobný projekt vypadá jako ze říše snů, není to ve skutečnosti tak úplně pravdou. Shimizu Corp. k němu přistupují jako k reálnému developmentu a již usilovně pracují na zhmotnění své vize. Ta by měla být dokončena v roce 2030 a bude stát neskutečných 20 bilionů liber. Doporučujeme také navštívit web této společnosti, kde zjistíte že mají celé dílo promyšlené do posledního detailu
