VŠECHNY BARVY ŘÍMA
Když člověk cestuje někam za poznáním, často se snaží vědomě krotit svá očekávání. V případě výletu do jednoho z nejstarších a nejslavnějších evropských měst se moc krotit nešlo. O to větším překvapením bylo, že i přesto Řím dokázal naše očekávání předčít. Večer před odletem jsme si u sklenky vína hráli se slovy a barvami a polemizovali nad tím, jestli každý vidí za určitým slovem konkrétní barvu. Třeba takový Řím – pro někoho červená jako kardinálové, písková nebo béžová jako stavby z kamene, pro jiného žlutá jako slunce. Každý z naší čtyřčlenné cestovatelské skupinky viděl jinou barvu. Ale víte co? Řím takový je. Má tolik barev, vrstev, nálad a vůní, až se vám z toho zatočí hlava.
Evropa je stará, to víme všichni, ale v Římě je to vidět a doslova cítit na každém kroku. Je to město s neopakovatelnou energií. Skoro jako byste cestovali časem. Zcela právem se mu říká Věčné město. Pokud se mu otevřete, dostane se vám hluboko pod kůži. Vše se zde zvláštně, skoro až mysticky propojuje, prolínají se staletí, mění se atmosféra míst. Často stačí popojít o sto metrů dál a kompletně se změní okolní nálada.
Jazyk rozvazuje jazyk
To nejlepší, co můžete udělat doma před odjezdem (příště se toho budeme opravdu držet!), je naučit se aspoň pár základních slovíček a frází italsky. Když je použijete, budou vás Italové zbožňovat. Navíc ne se všemi Italy se dá domluvit anglicky. A to se netýká jen starších ročníků, jak by člověk čekal, ale často i mladých lidí, dokonce pracujících na veřejných místech jako je třeba turistická pokladna (a to FAKT není sranda, nýbrž vlastní zkušenost). My jsme si naše téměř nulové znalosti italštiny rychle rozšířili v taxíku cestou z letiště do hotelu při lekci italštiny s milou taxikářkou, která nám mezinárodní řečí těla vysvětlila rozdíl mezi belle a bene. K nezaplacení! Hned v první restauraci jsme pochvalou odzbrojili číšníka.
Základ? Dobrý plán!
Když máte na Řím tři a půl dne, bez kvalitního plánování (pro některé ještě nejlépe se sklenkou dobrého italského v ruce) se to neobejde. Jako základ naší strategie jsme zvolili úvodní rekognoskační okružní jízdu osvědčeným hop-on hop-off autobusem, kterým jsme objeli celé historické centrum. Na základě toho jsme potom udělali plán na další tři
dny – druhý a třetí den jsme si vyhradili na velké památky, mezi kterými jsme se pohybovali autobusem, a třetí den jsme vyrazili pěšky na pouť skrz Řím – od Španělských schodů až po Fontánu dell’Acqua Paola na opačném břehu Tibery. Součástí naší taktiky byl i trochu nezvyklý postup, který se nám ovšem velmi osvědčil - často jsme si prohlédli památku a teprve následně u dobrého jídla a pití si četli v průvodci, co přesně jsme to viděli.
Vidět a zažít
Centrum města je zapsáno na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO, což není nic překvapivého - v Římě skutečně narazíte na pamětihodnost na každém rohu. Nemyslete si, že budete muset památky hledat, ony si najdou vás! A to doslova. Kamkoliv se podíváte, kdekoliv se zastavíte, vždy něco najdete. Brzy vás přestane bavit lámat si hlavu nad tím, zda ten kus antického sloupu, o který jste právě téměř zakopli, je ve slohu dórském, iónském či korintském (oblíbené to učivo dějepisu), protože byste brzy nepřemýšleli nad ničím jiným - jsou opravdu všude! Nicméně je třeba počítat s tím, že na největší památky si budete muset vystát frontu. A kromě toho, že se v takové frontě dá vidět spousta zajímavých věcí (milovníci módního pekla by zajásali), tím, že se do ní postavíte, stáváte se lovnou zvěří pro smečku legálních i nelegálních průvodců a naháněčů, kteří vám nabízejí výhodné vstupné s možností přeskočit frontu. Ovšem pozor, ve finále může být ono nabízené výhodné široko daleko nejnevýhodnější, což zjistíte, když se dostanete ke klasickým pokladnám. A skip the line nakonec znamená pouze to, že sice „skipnete“ frontu, ve které právě stojíte, ale dostanete se do jiné (security check zkrátka neobelstíte). Viděli jsme spoustu nádherných míst, ale tři z nich nás doslova „rozsekala“ a ohromila – Koloseum, Pantheon a bazilika Sv. Petra ve Vatikánu. Všechna tři patří do kategorie „must see“ památek – když jste v Římě, tak je přece musíte vidět. A oprávněně. Stačí vstoupit a rozvibruje vás to, jako byste cítili pod nohama spodní proudy. A to je to neopakovatelné kouzlo Říma.
Dobře se najíst a napít
O tom, že se v hlavním městě Itálie dobře najíte a napijete, není pochyb. I my jsme si moc pochutnávali. Nicméně pokud si někdo myslí, že ho v každé restauraci budou vítat s doširoka otevřenou náručí, tak je tak trochu na omylu. Někde se na vás dokonce tváří tak, že byste měli být vděční za to, že si u nich můžete něco dát. Ovšem největší drzostí je, když byste si v době oběda chtěli dát pouze drink, a to i kdybyste vypili několik lahví jejich nejdražšího vína. Nechcete-li jíst, rychle vás vyprovodí ven a addio. A když už si jídlo dáte, stále není vyhráno, protože se vám může stát, že když si objednáte po obědě nějaký dobrý digestiv, přinesou vám místo něj účet a vypakují vás bez pardonu pryč, abyste uvolnili místo dalším (no opravdu, zažili jsme to na vlastní kůži). Ale samozřejmě narazíte i na velmi milé restauratéry. Ze spousty tradičních římských hospůdek dýchá rodinná tradice a majitelé často slouží až do posledního dechu. Obsluha je potom pomalejší a rozklepanější, ale vynahradí to grácie a široký úsměv. Hlavně tedy pokud uplatníte pravidlo „nauč se pár slov italsky“, to dokáže divy! Výbornou alternativou ke klasickým restauracím a hospůdkám jsou útulná, designově a stylově vyladěná bistra, kde můžete do nekonečna zobat a ochutnávat sýry, salámy, šunky, pečenou zeleninu… ale hlavně víno nebo prosecco.
Co nás překvapilo
* Služby obecně pokulhávají, číšníci jsou neskutečně pomalí. Ochota a „rychlost" obsluhy nás dostala nejvíc v hotelu, ve kterém bychom to vůbec nečekali. Navíc v hotelu, kde se v průběhu našeho pobytu postupně ubytovala celá současná světová špička mužského tenisu.
* Číšníci, taxikáři - všichni, které jsme potkali, spadali do věkové kategorie 50+. Copak mladí tady nepracují? Nebo se ti starší tak sveřepě drží práce, že mladí nemají šanci?
* Mnohé z restaurací (a to jsme si nevybírali žádné nádražní „bufíky“) by rozhodně neobstály před našimi hygienickými normami (že by byla Itálie v jiné EU?). Nakonec jsme ale naštěstí přežili, a co víc, pochutnali jsme si. Ale ty toalety!! Často je pro celou restauraci jedno unisex WC, přinejmenším kapacitně naprosto neodpovídající, v horších případech na úrovni úklidové místnosti. Ale jak už bylo řečeno, přežili jsme :-).
Možná to bude znít nabubřele, možná jako klišé, ale Řím je místo, kde vnímáte kořeny evropské kultury a civilizace a cítíte se být její součástí. Pokud tedy chcete. A my jsme chtěli. A protože tři a půl dne je čas dobrý akorát tak na první seznámení a ochutnávku, máme velký důvod se sem jednou vrátit. A možná ne jen jednou – Řím je totiž místo, které nás vždy bude umět oslovit, ukázat nám jinou tvář, další vrstvu, novou barvu.
